Kalendář akcí
<< červen 2019 >>
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Akce mesíce
Aktuální ceny masa
hledat

cz en 

  • Aktuální dění
  • ČSZM
  • Pro členské subjekty
  • Média
  • Odkazy
  • Kontakt

Aktuální dění

Slovo předsedy

Vojenská zakázka

datum: 31.3.2005 | Doc. MVDr. Ladislav STEINHAUSER, CSc.

Armáda byla vždy skvělým odbytovým centrem. A pokud něco opravdu potřebovala, nikdy financemi nešetřila. Napoleonova armáda byl kolos, kterého se bály všechny evropské země. Byla v neustálém pohybu a zajistit pro vojáky vždy dostatečné množství jídla byl problém. Uvědomoval si to i samotný císař. Chtěl od vojáků maximální výkony, ale je jich hladový voják schopen? V roce 1795 nabízí Napoleonova armáda 12 000 franků každému, kdo najde efektivní způsob uchování jídla, samozřejmě - pro vojáky. Pařížan Nicholas Appert, který pracoval jako sládek, výrobce nálevů, vinař a jako kuchař dostal nápad - proč neuchovávat jídlo v lahvích jako víno? Pracoval na něm patnáct let. Hotová jídla plnil do lahví, uzavíral korkovými zátkami a vše ohříval ve vroucí vodě. Po mnoha pokusech došel k cíli - jídlo uzavřené ve vzduchotěsném obalu a v něm dostatečně prohřáté, se nekazí. Armádě předložil vzorky jídel ve sklenicích, které byly uloženy 130 dnů v moři. Uspěl. Nicholas Appert slíbenou odměnu obdržel přímo od císaře Napoleona Bonaparta. Praxe tentokrát předběhla vědu. Až v roce 1856 potvrdil Luis Pasteur domněnku o úloze bakterií při kvašení. O sedm let později bylo pasterováno víno. A konečně v roce 1881 popsal Robert Koch původce nemocí a kažení potravin – bakterie. Paradoxem je, že pomocí mikroskopu vyrobeného Antonem van Leewenhoekem před dvěma sty lety - v roce 1673. Nicholas Appert se do dějin zapsal jako objevitel konzervace potravin teplem. Často je omylem titulován vynálezcem konzerv. Tím byl ale jeho protivník – Angličan Peter Durand. Chtěl překonat Francouzův vynález a posloužila mu k tomu malá nádoba z pocínovaného plechu - konzerva. Konzerva mohla být vzduchotěsně uzavřena jako láhev, navíc nebyla křehká jako sklo a lépe se s ní manipulovalo. Petr Durand obdržel v roce 1810 od anglického krále Jiřího III. patent na výrobu konzerv. První konzervárnu založili v roce 1813 Angličané Bryan Donkin a John Hall a o rok později již poslali britské armádě a námořnictvu první konzervy na odzkoušení. Je ironií osudu, že na seznamu odběratelů prvních konzerv byla i britská vojenská základna na ostrově Svaté Heleny, který byl Napoleonovi určen k exilu a kde v roce 1821 zemřel. Postup výroby cínového pokovování nádob byl známý v Bavorsku již od 14. století, kam se dostal z Čech. Proces pokovování cínem bylo dvě stě let přísně střežené tajemství. Díky saskému vévodovi se však postup výroby rozšířil do Evropy přes Francii a Anglii. První plechovky byly letovány ručně a v horní části byl vždy ponechán otvor o velikosti asi 4 cm pro plnění. Na tento otvor byl pak naletován plochý uzávěr, ale do ukončení sterilizace byl ponechán malý otvor pro únik vzduchu. Ten pak byl ještě u horké konzervy zaletován. Výrobci se pyšnili, že byli schopni vyrobit až 60 konzerv denně. V roce 1818 předvedl konzervu Peter Durand v Americe a o rok později začal Thomas Kenset spolu s Angličanem Ezrou Daggettem vyrábět v New Yorku první americké konzervy. William Underwood zavedl průmyslovou výrobu pocínovaných plechů a výrazně zlepšil jeho kvalitu a následně v roce 1825 obdržel Kenset patent na výrobu konzerv v plechovkách z pocínovaného plechu. Stává se pro následující generace otcem amerického konzervárenského průmyslu. Zásoboval Ameriku prvními konzervami s ústřicemi, masem, ovocem a zeleninou. Konzervy se staly symbolem průmyslové výroby, technického pokroku a moderního stravování. V roce 1847 vyrobili v Jamesburgu první zavařená rajčata – startovala cesta kečupů. Do dvou let byl vyvinut stroj na zavírání konzerv s nevídaným výkonem 50-60 ks za hodinu. A konečně v roce 1858 je patentován první otvírák na konzervy. Na známý klíčový otvírák si ale museli zákazníci počkat ještě osm let. V roce 1875 se rozbíhá v Chicagu první linka na proslavené kónické konzervy s hovězím masem - corned beef, které se vyrábí dodnes. Rozvoj amerického konzervárenského průmyslu uspíšila zlatá horečka a občanská válka. Vojáci Unie byli zásobováni konzervami vepřového masa na fazolích, zelených fazolek, kukuřice a sardinek. Spotřeba konzerv v USA vzrostla na 30 milionů ročně. Továrna American-Can byla největším zaměstnavatelem na jihu New Yersey. Pro zajímavost – v současné době vyrábí USA ročně 133 miliard konzerv. Nemyslím, že je nutné vyčítat všechna vývojová stádia technických novinek v konzervárenství. Nás zákazníky jistě mnohem více zajímá obsah. Například konzervace masa tuňáků začala v Kalifornii v roce 1909, citrusové šťávy na Floridě v roce 1921, šunku se podařilo konzervovat v roce 1926, první nápoje sycené kysličníkem uhličitým v roce 1940 a v roce 1957 začíná éra piva v hliníkových plechovkách. A ještě jeden obrovský výrobce plechovek - rafinerie plnily motorové oleje do konzerv od roku 1933. U nás se výroba konzerv průmyslově rozběhla po první světové válce. Nová československá armáda potřebovala svoje zásoby - rezervy. Výrobou masných konzerv se u nás proslavila především firma Satrapa ze Studené. Vedle moderního podniku na zpracování masa postavila novou výrobnu plechových obalů v Rozkoši a následně se podílela na budování podniků v Krahulčí a Kostelci u Jihlavy. Vysočina se tak stala jádrem české konzervárenské výroby. Značný úspěch měly proslavené konzervované párky, taliány a klobásy, které byly delikatesou, kterou si nemohl dovolit každý. Konzervované šunky, jazyky, oblíbené chopped pork, luncheon meat, vepřové a hovězí maso ve vlastní šťávě, paštiky – to je jen kratičká výseč sortimentu masných konzerv, z nichž řada byla i naším dlouholetým exportním artyklem. Nosným odběratelem konzerv ale byla armáda – vojenské jednotky, státní hmotné rezervy. Konzervy byly po celou dobu studené války významnou pojistkou pro zajištění nouzového zásobování potravinami, pro nenadálé události a krizové situace. Dnešní doba již klasickým konzervám nepřeje. Státní hmotné rezervy se přiklonily k mrazírenství, lidé k čerstvému zboží a novým systémům balení, které prodloužily údržnost chlazených potravin na několik týdnů i měsíců. Pocínovaný plech je stále častěji nahrazován plasty, snižuje se tepelné zatížení balených a konzervovaných potravin. Appertův princip tepelně ošetřeného jídla uzavřeného v neprodyšném obalu však stále zůstává zachován.



  zpět   odeslat

Slovo předsedy

Archiv starších článků

kontakt  |   pro média  |   mapa stránek

Copyright © 2000 - 2006 ČSZM.